V čem je problém?

Model speciálního vzdělávání známý jako začleňování (inkluze) nebo mainstreaming se za posledních 10 let rozšířil a dnes více než 60 procent všech studentů se zdravotním postižením tráví 80 % nebo více svého školního dne v běžných učebnách, spolu se svými spolužáky bez zdravotního postižení. Nejedná se o plné začlenění zvýhodněné některými obhájci zdravotního postižení, kde by všichni byli vzděláváni v inkluzivních učebnách celý den; mnoho příznivců však vítá stále častěji přijímané studenty se všeobecným vzděláním jako příležitost ke zlepšení akademických a dlouhodobých vědomostí těchto obvykle nedostatečně vzdělávaných studentů.

Začlenění teoreticky poskytuje pracovníkům se ZTP osobami přístup k učebním osnovám na stejné úrovni a ke stejným vzdělávacím příležitostem jako jejich vrstevníci. Výzkum bohužel přinesl pouze slabé důkazy o tom, že zahrnutí přináší výhody pro zdravotně či tělesně postižené. Studie, které uvádějí lepší akademické a behaviorální výsledky pro tyto jedince jsou vyučovány v prostředí všeobecného vzdělávání, trpí metodickými nedostatky. Ještě méně důkazů naznačuje, že učitelé všeobecného vzdělávání jsou dostatečně připraveni na splnění jedinečných akademických a behaviorálních potřeb účastníků tohoto nového systému. Dále se zdá, že studie o začlenění předpokládají, že jedinci jsou odizolovaní od svých spolužáků, protože s nimi neprobíhá žádná vzájemná komunikace a další interakce.

Začlenění výrazně ovlivňuje nejen ZTP, ale také jejich vrstevníky a především učitele, kteří většinou na to nejsou připraveni a není jim poskytnuta dostatečná průprava na nadcházející situaci. Souhra mezi těmito třemi skupinami je nejdůležitější, proto je do této oblasti také směřován výzkum, který by měl v budoucnu pomoci vyřešit otázku socializace a pomoci propojit všechny tři strany trojúhelníku.