Dnes už není myslitelné, aby člověk neměl svou střechu nad hlavou. Bydlet je nezbytné, a to nejen proto, aby měl člověk své pohodlí, ale i proto, aby měl kde v bezpečí shromažďovat svůj majetek a také aby měl svou úředně registrovanou adresu, protože je celá řada institucí, jež na tom bazírují a jež by člověku nebyly k ničemu, kdyby nedokázal do nějakých těch úředních lejster a formulářů vyplnit tento údaj, kdyby papírově nikam nepatřil.
Ovšem bydlení nespadne každému do klína automaticky. Jsou sice i situace, kdy někdo své bydlení od někoho dostane nebo dejme tomu po někom zdědí, ale zpravidla se o toto my lidé musíme postarat sami. A není to vskutku snadné starání, protože těch, kdo si dokážou postavit svůj příbytek sami, je pomálu, našetřit si na něj není ani trochu snadné a každopádně se tak musí počítat s tím, že člověk bude platit ‚jako mourovatej‘ i za něco, co má k dokonalému bydlení hodně daleko.
A když je člověku souzeno žít v objektu, který z jeho a možná nejen jeho úhlu pohledu není dokonalý? Někdo takový by si to chtěl pochopitelně vylepšit, upravit si to k obrazu svému. Jenže i pouhá rekonstrukce stávajícího objektu je velice často nad běžné lidské finanční možnosti. I ta stojí peníze. A aby člověk nemusel žít v nějaké třeba i vyslovené ruině po spoustu let jenom proto, že na náležité úpravy nemá stále ještě našetřeno, existuje i hypotéka na rekonstrukci, jež umožňuje žádoucí změny úrovně bydlení i těm, kdo na to prozatím nemají.
Taková hypotéka se získává díky nezbytné zástavě nemovitosti, jež ji provází, snadno, je finančně výhodná a dobře tak poslouží komukoliv z nás.
Člověk si takovou hypotéku vezme, udělá si své bydlení dokonalejší a pak to podle dohody splatí. A může žít v daleko důstojnějších podmínkách, než jaké by mu skýtal nějaký objekt, padající mu v přeneseném a možná i nepřeneseném smyslu slova na hlavu.